Dubánci – malé postavičky, velký nápad!

Jako spousta bezvadných věcí i dubánci se narodili úplně nenápadně a vlastně náhodou. V pražských Klánovicích, odkud jejich autor Petr Václavek pochází, se zrovna ten rok neurodily kaštany, a tak se na stavění figurek pro děti šikly žaludy, kterých bylo na zahradě habaděj. A pak už stačilo jen pár šikovných rukou, tavná pistole a první dubánci byli na světě! 🙂

Kůrka, Lesněnka a „profesáci“

Je zajímavé, že jen dva duboví panáčci mají svá jména. Ostatní Petr Václavek pojmenovává podle profesí, které představují – třeba skejťák, kytarista, cyklista a vůbec nejslavnější je „záchodovej“. Výrobě figurek předchází sběr čerstvého materiálu (překvapivě hlavně na podzim :), pak si autor figurku předkreslí a následně slepí. Jak ale sám zdůrazňuje, mnohem snazší je figurku vytvořit než ji perfektně nafotit. To je teprve proces! 🙂

Dubánci jdou do světa!

Ve virtuální podobě potkáte dubánky hlavně na Facebooku a vytištěni už byli třeba na kalendářích, pohledech, pexesu, tričkách, hrníčkách nebo taškách. Letos na jaře se dokonce objevili v knížce „Dubánci. Příběhy jednoho roku“, kterou Petr Václavek vytvořil společně se svými přáteli Leonou Šťastnou a Slávkem Rydvalem.

A co bude s dubánky dál?

Sehranému autorskému týmu Petra Václavka a jeho přátel vyšla nedávno také dubánčí leporela pro nejmenší děti a vysněnou metou je Večerníček nebo animovaný film, ve kterém by dubánci samozřejmě hráli hlavní roli. To by bylo super! 🙂

 

Za Jinohrátky přejeme dubánkům a jejich tvůrcům, ať se jim tenhle jejich krásný sen splní!

 

Knížku, leporela, pohledy a kalendáře můžete zakoupit v naší kamenné prodejně nebo na e-shopu www.jinohratky.cz.

Chcete se o dubáncích dozvědět více? Mrkněte www.dubanci.cz nebo na facebook.com/dubanci.

 

Text byl volně zpracován podle:

Večerníček s dubánky? To by bylo krásné In: Deník. 2017-05-05 [cit. 2017-10-11]. Dostupné z: http://dubanci.cz/wp-content/uploads/denik-2017-05-05-strana-9.pdf

Jak mluvit s dětmi o smrti

Smrt blízkého je těžká pro dospělé a samozřejmě i pro naše nejmenší. Jak o ní s dětmi citlivě a rozumně mluvit, jak se k nim chovat? Zkusíme vám zprostředkovat pár nápadů a tipů, které by vám v této tíživé chvíli mohly pomoci.

Děti truchlí jinak než dospělí

Smrt v rodině bude dítě trápit hlavně tehdy, když ztratí pocit jistoty a bezpečí a když na své otázky nedostane odpověď. To, co děti postihuje, není samotný fakt smrti, ale prožitek ztráty všeho toho, co je v jejich mysli a v jejich citech spojeno se zemřelým člověkem. A teprve s časovým odstupem děti přicházejí na to, o co přišly. Silně však na ně působí napětí v rodině, mohou se cítit opuštěné těmi, kteří zůstali.

Naslouchejte a nehodnoťte

Po úmrtí blízkého člověka děti často potřebují vyprávět svůj příběh – co se stalo, kde byly, když se dověděly o úmrtí, jaké to pro ně bylo. Naslouchejte jejich vyprávění bez hodnocení, nechte je vypovídat. A ty děti, které vyprávět nechtějí, do toho nenuťte. Může to být proto, že chrání dospělé kolem sebe před ještě větší bolestí.

Říkejte pravdu

O smrti dítěti nelžete, buďte upřímní a otevření. A když se na smrt ptá, odpovídejte mu zcela konkrétně a věcně, samozřejmě s ohledem na jeho věk. Používejte raději „zemřel“ nebo „zabil se“ než třeba „odešel“ nebo „opustil nás“. Když nemluvíte o smrti přímočaře, může pak malé dítě nabýt dojmu, že se zemřelý vrátí.

Zachovejte v rodině dosavadní řád a zvyklosti

Po úmrtí blízkého člověka prožíváme život jako chaotický, nejistý a nepředvídatelný. Stejně tak jej prožívají děti. Aby se děti adaptovaly na změnu, zachovávejte alespoň základní zvyky, jako např. čas ukládání k spánku, čas společného jídla nebo jiné rodinné tradice.

Vzpomínejte společně na zemřelého

Vzpomínáním na zemřelého „zpracováváme“ jeho ztrátu a způsobů jak  na něj vzpomínat, je několik, např. prohlížením fotek, obrázků, procházky na známá místa. Nebojte se například říct: „Tvůj tatínek měl rád tuhle písničku“. Používejte jméno zemřelého. Děti se tak naučí, že zemřelý člověk zůstává v životě těch, kteří žijí dál, a že hovořit o zemřelých není tabu. Dětem také dělá dobře, pokud mohou mít po zemřelém nějaký předmět nebo jeho fotku.

Vytvořte pro děti bezpečné prostředí, ve kterém mohou být smutné

Dítě, které zažilo smrt blízkého člověka, potřebuje ujišťovat, že je ostatní blízcí lidé neopustí. Vyjadřujte mu zvýšeně svoji náklonost a lásku a stále ho ujišťujte, že ho budete i nadále milovat a že se na vás může vždy a v všem spolehnout. A ve chvílích, kdy se bojí samoty, měli bychom být s ním. Ale má-li potřebu být samo, nevnucujte se mu.

Dovolte dětem vyjadřovat všechny druhy emocí

Ať dítě pláče a je smutné. Smutek má být prožit. Ujistíme dítě, že plakat při zármutku je dobré a přirozené, že se mu uleví, že i my pláčeme, protože i my jsme smutní. Nesnažte se je násilně rozptylovat a rozveselovat. Dobře prožitý smutek je důležitým krokem při vytváření osobnosti.

Děti se mají zúčastnit pohřbu

Obřad pohřbu podtržený slavnostním oblečením, hudbou a květinami, často spojený s cestováním, hostinou a setkáním s příbuznými bude vnímat jako jasný rituál přechodu a pomůže mu to se smrtí se vyrovnat.

Text byl zpracován podle: Děti truchlí jinak. In: Umírání.cz. Dostupné z: http://www.umirani.cz/rady-a-informace/deti-truchli-jinak

 

 

 

Halloween – svátek svítících dýní

Vždycky jsem Halloween zavrhovala jak „nedomácí“, kýčovitý svátek, přivandrovalý z Ameriky, než jsem si přečetla pár informací, které mě vyvedly z omylu. Třeba vás původ tohoto strašidelného, ale vlastně velmi krásného svátku překvapí stejně jako mě a vezmete ho na milost 🙂

Za vším hledej Kelta…

Tento svátek, který Keltové pojmenovali Samhain, vychází ze starého keltského zvyku, při kterém lidé svítili lucernami z řepy nebo tykve na cestu mrtvým. Dávali je před krytý vchod do domu nebo přímo do okna, protože věřili, že v noci z 31. října na 1. listopadu se duše mrtvých vracejí domů. Tyto přírodní lucerny jim měly ukazovat cestu a zároveň sloužily jako ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí a později svíčky.

Dýně vítězí!

A jak se keltský svátek Samhain (katolickou církví později přejmenovaný na Svátek všech svatých, tj. ALL HALLOWʼS DAY, zkráceně HALLOWEEN) dostal na nový kontinent? Přivezli ho tam evropští osadníci, kteří objevili praktickou věc. V Americe rostoucí, ale v Evropě neznámé dýně jsou větší a lépe se hodí pro vyřezávání luceren než řepa a tykev používané na starém kontinentě. Halloween tak nabral „druhý dech“ a dnes patří v Americe mezi nejoblíbenější svátky. Děti převlečené za strašidelné bytosti pobíhají od domu k domu a dostávají sladkosti.

A co starý kontinent?

V Evropě se Halloween slaví jako Dušičky. Tato vzpomínka na zemřelé se slaví 2. listopadu. Zapalují se svíce na hrobech (podobně jako dýně u domů), přinášejí se věnce a květiny. Lidé vzpomínají na ty, které jsme měli rádi a kteří už nejsou mezi námi. Americký Halloween se ale stává oblíbeným i u nás. A je pravda, že ty tajemně osvětlené, strašidelné tváře z dýní mají něco do sebe 🙂

Text byl volně zpracován podle:

Halloween nebo Dušičky? In: Alíkoviny, 2008-10-31 [cit. 2017-10-20]. Dostupné z: https://www.alik.cz/a/halloween-nebo-dusicky

Nové interaktivní hry od Mindoku – pošlete to dál!

Ninja karty – Pošli to dál

Zahrát si „kámen, nůžky, papír“ s úplně neznámým člověkem, darovat jen tak někomu kafe nebo si třeba lehnout na podlahu v obchodním centru a dělat, že spíte – to je jen malá ukázka „bláznivých úkolů“ z nové hry od Mindoku Ninja karty – Pošli to dál , kterou ocení spíš ti odvážnější, méně stydliví z nás. Ti, kteří si rádi hrají a provokují lidi kolem sebe 🙂 Na každé kartě uvnitř krabičky najdete úkol a když ho splníte, „pošlete“ kartu dál, tj. darujete ji komukoliv, koho potkáte. Ten se pak díky vám stane součástí této hry 🙂

Zde si můžete prohlédnout video s návodem od DenisTV, jak si hru zahrát a sdílet videa s plněním zadaných úkolů 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=Oh5uA2lOjWc

Přines si svou knihu 

Tahle čerstvá novinka od Mindoku je na rozdíl od předchozí hry možná trochu „usedlejší“, ale bavit se u ní budete určitě taky. Vyndejte z knihovny svoji oblíbenou knihu nebo naopak takový ten „knihovničkový ležák“, na který jste nesáhli už léta, přečtěte si na jedné z karet zadání – třeba „Najděte ve své knize směšný titulek z bulvárních novin“ – a splňte úkol! Díky tomu, že můžete použít jakoukoliv knížku a hrát s jakoukoli skupinou lidí, budete se bavit do alelujá! 🙂 Skvělá hra na párty – doporučujeme!

 

NA ZABLÁCENÉ NOŽKY – SUPER BABYGALOŠKY!

Podzim a zima… pro děti venku spousta legrace, pro mě taky, ale… taky zablácené sedačky v autě, fusak v kočárku a vlastně všechno, co přijde do kontaktu s dětskou botkou 🙂 Kryštof rozhodně není z těch dětí, které by se vyhýbaly loužím a blátu, naopak. A pak hup do auta a házet nožkama na všechny strany a co si budeme povídat, sedačky a čalounění to dost odnášejí. Známe to všechny, že? Jak to řešit? Sundat mu v autě boty? To mu bude zima… Dát mu náhradní boty? Kdo to má pořád nazouvat a vyzouvat…

Měla jsem možnost vyzkoušet BABYGALOŠE. Dětský návlek, který se jen jednoduše nasadí na zablácenou botku a je to! Sedačky jsou uchráněné, dítě stále obuté a já spokojená 🙂 Návleky jsou ze snadno čistitelného materiálu, rychle uschnou, tak není problém je přeprat, když dostanou víc zabrat. Výrobce je ušil nápaditě, žádný nudný návlek, takže můj malý je spokojený a nesnaží se galoše nutně sundat z nohy.

Osobně tyhle návleky dobře využiji i při vyzvedávání starší dcery ze školky. Návleky pro rodiče jsou batoleti veliké, v podstatě v nich nedokáže jít. A je tu zase moje „ochota“ dítko několikrát dokola obouvat a zouvat. Takže pro mě velký pomocník i v téhle situaci. Ve školce si já nasadím návleky, Kryštof galoše a jdeme. Za mě super vychytávka, jednoduchý nápad, ale velký pomocník 🙂

Za testování babygalošek a příspěvek na náš blog moc děkujeme paní Vendule Kozelkové a jejímu synovi Kryštůfkovi.

Babygaloše můžete v různých velikostech a designech zakoupit zde: http://bit.ly/2lvlB6E

Jinohrátky jsou naše srdcovka…

Když si povídáte s Vendulou Skřivánkovou a Janou Kvapilovou, jinohrátkovým to týmem, je vám hned jasné, že nejde jen o dvě zarputilé matky, které si baví hrát „jinak“, ale hlavně o dvě nadšené duše, které svoji „práci“ dělají s radostí a úsměvem. 

Jak jsi vlastně přišla na to, že založíš Jinohrátky?
Vendula: Byla to kombinace přání otevřít si obchod a náhody. V Újezdě nad Lesy, kde bydlím, se uvolnil obchodní prostor. Manželovi se do toho ale moc nechtělo, nemá rád rizika. Prý, když, tak jedině s někým dalším, abych na to nebyla sama. V létě po dovolené, kde jsem byla s přáteli a známými se mi jeden z nich ozval, že se mu můj nápad líbí a chtěl by se stát společníkem. Měl mít na starost technické věci a e-shop. Tak jsme si plácli a věci se daly do pohybu.

Vendula

Nebylo to ale vůbec jednoduché období, jako by vše kolem Jinohrátek bylo podle hesla: „Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě“… Do poslední chvíle jsem byla zaháčkovaná ve svém předchozím zaměstnání, zařizovala jsem Jinohrátky a do toho jen pár dní před otevřením od celého projektu můj společník odešel. Byl to pro mne šok, ale na druhou stranu, teď s odstupem času, vím, že to tak asi mělo být.

A i když jsme ztratila jednoho společníka, druhý se objevil nečekaně v řadách mých kamarádek sousedek 🙂 Míša, v té době na mateřské a s druhým miminkem na cestě, mi byla na začátku velkou oporou. Zaštiťovala provoz zmrzliny a věci kolem reklamy. Dnes je to už skoro ¾ roku, kdy jsem jediným majitelem a jednatelem firmy Jinohrátky. Míša se plně věnuje své rodině a je i nadále mou kamarádkou a fajn sousedkou 🙂

Jak zvládáš práci a rodinu dohromady?
Vendula: Ze začátku jsem byla v práci od nevidim do nevidim, ale to se nedalo zvládnout. Spravovat e-shop a kamennou prodejnu a do toho řešit milion a jednu věc… bylo toho moc. Proto jsem zavolala o pomoc a začala hledat spřízněnou duši, která by brigádně vypomáhala v obchodě. Zase jsem nemusela daleko, ale do řad svých přátel. Ozvala se mi Janička a lepšího parťáka jsem si nemohla přát. Je zapálená, nápaditá, spolehlivá. Zákazníci ji mají moc rádi a vrací se za ní. Pomáhá mi s administrativou, prodejem, s výběrem a testováním produktů, které v obchodě nabízíme.

Jak dlouho už v Jinohrátkách pracuješ a co tě na práci tady nejvíc baví?
Jana:
V Jinohrátkách pracuji už rok a půl. Na práci mě baví úplně vše.
Moje „šéfová“ je zároveň i moje dobrá kamarádka, se kterou si vždy vyjdeme vstříc, pomůžeme si, a proto do práce chodím moc ráda. Ale vlastně je jedna věc, která mě baví víc než ostatní… vybalovat z balíků nové zboží, které přišlo poprvé. To si pak připadám jako malá holka s krabicí plnou pokladů :)))

Podle čeho vybíráte jinohrátkový sortiment?
Vendula: Vybíráme ho tak, aby odpovídal nejen vzhledem, ale hlavně kvalitou zpracování a až jako poslední věc řešíme cenu. Hračky i hry by měly vydržet i několik generací a ne se hned po prvním použití rozpadnout, jako to je v případě plastových a zvukových hraček z hypermarketů… Měly by rozvíjet dětskou fantazii, učit děti a napomáhat společným rodinným chvilkám, aby na ně všichni vzpomínali s úsměvem a radostí.

Co podle tebe kupují zákazníci nejradši, co se jim u vás nejvíc líbí?Jana: Myslím, že si u nás najde každý něco. Holčičky milují věci na tvoření a kreativní sady, kluci zase většinou hry nebo komiksové příběhy. Společně pak okukují plyšáky, knížky a potřeby do školy. A než si děti vyberou, maminky se u nás mohou usadit do pohodlného gauče, prohlížet si třeba diáře nebo antistresové omalovánky.

Testujete hračky i na vlastních dětech?
Vendula:
Jasně. Naše děti (moje i Janiny) mají z Jinohrátek většinu věcí v pokojíčku 🙂 Všichni čtyři kluci s nadšením testují a hrají hry nebo kreativní sady, ať už od Djeco nebo třeba od Mindoku. Díky nim začaly vznikat naše články na blog nebo FB.

Jana: Samozřejmě že ano. Nerada nabízím něco, o čem nevím, jak to funguje. A zároveň jsou moji kluci šťastní, že mohou zkusit něco nového od maminky z práce 🙂

Máte nějakou svoji „srdcovou“ značku, kterou v Jinohrátkách prodáváte a na kterou nedáte dopustit?
Vendula:
Mezi moje srdcovky patří hlavně francouzská značka Djeco. Její kreativní sady a hračky, které okouzlí jak nápadem, tak zpracováním, prodáváme asi nejvíce. Pak samozřejmě hry od značky Mindok. Na ty nedáme dopustit, a dalo by se říct, že jsme takový malý Mindok showroom :)) 

Jana: Já osobně taky nedám dopustit na hry od Mindoku. Starší syn na těchto hrách „vyrostl“ a to díky jedné hodné tetě, která nás plně zásobovala novinkami od této firmy. Proto i já tuto značku ráda doporučuji, když vím, jak dokážou tyto logické hry děti zabavit a zároveň pomáhají rozvíjet jejich myšlení. 

Čím chcete svoje zákazníky překvapit v budoucnu?
Vendula:
Na podzim plánujeme rozšíření nabídky o panenky a stavebnice. Víc prozrazovat nebudu, nechte se překvapit 🙂 

Jana: Jsme po velké přestavbě obchůdku a momentálně plánujeme „vyrazit do terénu“. Čeká nás řada jarmarků, kam chceme vyrazit s naším stánkem a ukázat i lidem mimo Újezd nad Lesy, co všechno u nás mohou koupit.

Za milý rozhovor patří naše poděkování Martině Truhlářové! V+J

Dočetli jste až sem? Děkujeme 🙂

29.9.2017 slavíme 2 roky od otevření prodejny 🙂 Tak teď ten slíbený dárek pro naše fanoušky!

Speciální kód na 15% slevu na veškerý sortiment v prodejně a na e-shopu www.jinohratky.cz. Platnost kódu je od 29.9. do 4.10.17 🙂

Znění kódu: 88850370

Dinosauři – velká láska malých dětí aneb jak jsem nadchla své dva syny

Hned jak jsme dostali do Jinohrátek mozaiku s dinosaury  od Djeco, řekla jsem si: Jo, konečně něco pro moje dva raubíře. Jednomu je pět a druhému sedm a není úplně jednoduché je něčím zabavit. Navíc jednou věcí oba dva zároveň. Až mi přišli na pomoc tihle bezvadní pravěcí obři 🙂

O co vlastně jde? Djeco Kreativní sada – mozaika – Dinosauři  obsahuje dvě předlohy s motivem Dinosaura a T-Rexe na pevném kartonu a sadu samolepicích třpytivých čtverečků různých barev, které děti nalepují podle návodu na určené očíslované plochy. Co číslo, to barva.

Předtím už jsme u nás doma pár podobných obrázků nalepili, ale u téhle dinosauří objevili moje ratolesti pár nesporných výhod:

1)  Dinosauři jsou prostě hlavně pro nás, pro kluky (motýlci, berušky a další něžná havěť nás moc neosloví).

2)  Povrch čtverečků je metalický, se třpytkami, takže se krááááááásně leskne a je fakt coooool! 😉

3)  Skládat můžeme podle návodu, ale můžeme ho i ignorovat a lepit si čtverečky na dinosaura tak, jak se nám zlíbí.

4)  Pár čtverečků nám zbylo na tvorbu podle vlastní fantazie, třeba na jedinečného českého Burianosaura. 🙂

5)  Výborná zábava, když se nudíme v autě.

6)  Hotový dino je super dárek pro babičku a dědu k Vánocům.

7)  A taky fakt hustá dekorace do pokojíčku!

 

JAK SE ZABAVIT, AŽ DEŠŤOVÉ KAPKY ZABUBNUJÍ NA OKNO?

Člověk je tvor tvořivý a nerad se nudí (i když občas se trochu nudit je docela fajn 🙂 Každopádně pro všechny aktivní rodiče a jejich stejně akční děti tu máme pár tipů na dlouhé a chladné podzimní dny. U srdce vás určitě zahřeje, že si je se svými ratolestmi můžete užít společně 🙂

HRAJTE SI!

Zkuste chytit duhu, žížalu nebo si vyrobit třeba dešťostroj! Tyhle a ještě dalších 47 her a aktivit najdete v osvědčené sérii her „50“ od Mindoku. Tentokrát jde o 50 skvělých nápadů na deštivé dny . Tak ať si klidně leje, hlavně když je veselo! 🙂

 

ČTĚTE SI!

Kdy jindy si přečíst o skřítcích Dubáncích než na podzim, kdy jsou žaludů plné lesy. Tak až si nějakého z nich postavíte z čerstvě nalezených žaludů, otevřete kouzelnou knížku Dubánci – příběhy jednoho roku  a přečtěte si třeba, jak pomohli drakovi Kaštounovi nebo jak cestovali do Dubrovníku. Bude vám hezky u srdce 🙂

POSLOUCHEJTE!

A když nebudete mít náladu či chuť vašim zlatíčkám číst, nechte za sebe číst jiné, školené… Pohádkových audioknih máme na našem e-shopu pěknou kupu a vašim dětem se při nich bude krásně usínat. A vám určitě taky 🙂 

 

Knížka „Výtvarná dílna. Příroda. Malujeme & tvoříme“ aneb jak se hledá inspirace

Když jsme s dětmi narazili na tuhle kouzelnou knížku , byl to vlastně malý zázrak. Díky ní jsme totiž zjistili, že prakticky ze všeho, co je venku k nalezení, jdou jednoduše vytvořit úžasná výtvarná dílka.

Najdete v ní spoustu bezva nápadů a zároveň i srozumitelných postupů, jak s pomocí nejrůznějších přírodních materiálů vytvářet buď obrázky vlastní, nebo dotvářet obrázky předkreslené.

Podívejte se, jak jsme se s knížkou vyřádili my 🙂

Našli jsme pár kvítků fialkově modré čekanky a půvabné víly byly na světě 🙂

Přilepíte větvičku, třeba z modřínu, a ptáček má kde usednou 🙂

Pár kamínků a máte doma moře! 🙂

Děkujeme za inspiraci a nápady na tvoření Martině T. 🙂

Knihu můžete zakoupit zde: http://www.jinohratky.cz/presco-group-vytvarna-dilna-priroda-malujeme-a-tvorime-227040000004524011400.aspx

Nové hry Mindok – expedice do přírody i fantazie

Hurááá do přírody!

Nová řada vzdělávacích karet Expedice příroda od Mindoku je určena nejen malým a velkým milovníkům přírody, ale i těm, co mají trochu mezery ve vzdělání a chtějí je zaplnit hravou formou, nikoliv biflováním. 🙂 A je dobře mít karty vždycky po ruce, když vyrážíte do přírody na výlet. Je to ideální průvodce.

Zatím vyšly v této řadě dvě sady karet, a to: 50 našich stromů a 50 našich ptáků. Na každé kartičce najdete názornou ilustraci (ptáka nebo stromu), u ní základní informace a zajímavosti o daném druhu a také kvízovou otázku.

Tak honem na e-shop a pak do přírody

Vzhůru do fantazie!

Hodíte kostkami a z 9 obrázků, které vám zrovna padnou, vytvoříte vlastní, originální příběh plný fantazie. Nikdo není vítěz ani poražený, protože fantazii se meze nekladou 🙂 Děti a samozřejmě i dospělí si u „Příběhů z kostek“ můžou krásně vymýšlet a rozhodně si i hravě rozšíří slovní zásobu.

Tato velmi oblíbená hra existuje už v mnoha různých variantách. Momentálně nejnovější je „devítikostková“ sada nazvaná „Fantazie“, která kombinuje tři menší sady kostek: Kouzla, Báje a Středověk, a dále menší „tříkostková“ sada „Mix expedice“, se kterou se můžete vydat na objevitelské výpravy.

Všechny „Příběhy z kostek“ na vás čekají na našem e-shopu.