Jak mluvit s dětmi o smrti

Smrt blízkého je těžká pro dospělé a samozřejmě i pro naše nejmenší. Jak o ní s dětmi citlivě a rozumně mluvit, jak se k nim chovat? Zkusíme vám zprostředkovat pár nápadů a tipů, které by vám v této tíživé chvíli mohly pomoci.

Děti truchlí jinak než dospělí

Smrt v rodině bude dítě trápit hlavně tehdy, když ztratí pocit jistoty a bezpečí a když na své otázky nedostane odpověď. To, co děti postihuje, není samotný fakt smrti, ale prožitek ztráty všeho toho, co je v jejich mysli a v jejich citech spojeno se zemřelým člověkem. A teprve s časovým odstupem děti přicházejí na to, o co přišly. Silně však na ně působí napětí v rodině, mohou se cítit opuštěné těmi, kteří zůstali.

Naslouchejte a nehodnoťte

Po úmrtí blízkého člověka děti často potřebují vyprávět svůj příběh – co se stalo, kde byly, když se dověděly o úmrtí, jaké to pro ně bylo. Naslouchejte jejich vyprávění bez hodnocení, nechte je vypovídat. A ty děti, které vyprávět nechtějí, do toho nenuťte. Může to být proto, že chrání dospělé kolem sebe před ještě větší bolestí.

Říkejte pravdu

O smrti dítěti nelžete, buďte upřímní a otevření. A když se na smrt ptá, odpovídejte mu zcela konkrétně a věcně, samozřejmě s ohledem na jeho věk. Používejte raději „zemřel“ nebo „zabil se“ než třeba „odešel“ nebo „opustil nás“. Když nemluvíte o smrti přímočaře, může pak malé dítě nabýt dojmu, že se zemřelý vrátí.

Zachovejte v rodině dosavadní řád a zvyklosti

Po úmrtí blízkého člověka prožíváme život jako chaotický, nejistý a nepředvídatelný. Stejně tak jej prožívají děti. Aby se děti adaptovaly na změnu, zachovávejte alespoň základní zvyky, jako např. čas ukládání k spánku, čas společného jídla nebo jiné rodinné tradice.

Vzpomínejte společně na zemřelého

Vzpomínáním na zemřelého „zpracováváme“ jeho ztrátu a způsobů jak  na něj vzpomínat, je několik, např. prohlížením fotek, obrázků, procházky na známá místa. Nebojte se například říct: „Tvůj tatínek měl rád tuhle písničku“. Používejte jméno zemřelého. Děti se tak naučí, že zemřelý člověk zůstává v životě těch, kteří žijí dál, a že hovořit o zemřelých není tabu. Dětem také dělá dobře, pokud mohou mít po zemřelém nějaký předmět nebo jeho fotku.

Vytvořte pro děti bezpečné prostředí, ve kterém mohou být smutné

Dítě, které zažilo smrt blízkého člověka, potřebuje ujišťovat, že je ostatní blízcí lidé neopustí. Vyjadřujte mu zvýšeně svoji náklonost a lásku a stále ho ujišťujte, že ho budete i nadále milovat a že se na vás může vždy a v všem spolehnout. A ve chvílích, kdy se bojí samoty, měli bychom být s ním. Ale má-li potřebu být samo, nevnucujte se mu.

Dovolte dětem vyjadřovat všechny druhy emocí

Ať dítě pláče a je smutné. Smutek má být prožit. Ujistíme dítě, že plakat při zármutku je dobré a přirozené, že se mu uleví, že i my pláčeme, protože i my jsme smutní. Nesnažte se je násilně rozptylovat a rozveselovat. Dobře prožitý smutek je důležitým krokem při vytváření osobnosti.

Děti se mají zúčastnit pohřbu

Obřad pohřbu podtržený slavnostním oblečením, hudbou a květinami, často spojený s cestováním, hostinou a setkáním s příbuznými bude vnímat jako jasný rituál přechodu a pomůže mu to se smrtí se vyrovnat.

Text byl zpracován podle: Děti truchlí jinak. In: Umírání.cz. Dostupné z: http://www.umirani.cz/rady-a-informace/deti-truchli-jinak

 

 

 

Autor

Vendula

Vendula Skřivánková - majitelka firmy JINOHRÁTKY. Maminka dvou malých raubířů. Milovnice všeho kreativního, zábavného, fialového a jiného.

Napsat komentář