NA SVĚTĚ JE TOLIK KRÁSNÝCH KNIH!

 

Vyzpovídali jsme herečku a spisovatelku Jarmilu Vlčkovou, spoluautorku nedávno vyšlé knížky pro děti Viktor a záhadná teta Bobina. Přečtěte si o jejím vztahu ke knížkám a psaní, je to hezké povídání.  

Četla jste jako dítě hodně? Měla jste nějakou svoji oblíbenou knížku?

Já mám celoživotní pocit, že bych mohla číst stále víc a víc. A tak je to se mnou od malička. Vždy jsem si v knihovně půjčila spoustu knih, které jsem potom ani nestihla všechny přečíst. Ale moc ráda jsem si je i jen prohlížela. Od malička také miluji vůni knih a ilustrace.

Nedokážu říct, kterou knihu jsem měla nejraději, asi vždy tu, kterou jsem zrovna četla. Milovala jsem ROBINSONA, KARKULÍNA… ale jedna kniha mně přece jen utkvěla v hlavě natolik, že jsem díky ní i změnila svůj život. Byla to kniha DENÍK ANNY FRANKOVÉ. Pamatuji si, jak pro mě bylo ve třinácti letech nepochopitelné, že přesto, že celá rodina žije schovaná před nacisty v zadní části domu, tak se nadále vzdělávají a snaží se žít svůj život co nejvíce naplno, a to i přes všechno utrpení, které zažívali. Tehdy jsem si řekla, že bych taky měla žít co nejvíc naplno. Hlavně mě nic neomezovalo, nikdo mi v ničem nebránil. V dospělosti jsem se vydala do Amsterdamu, abych se do jejich úkrytu podívala, a ještě teď mě z toho mrazí. Tuto knihu bych doporučila každému staršímu dítěti. Těší mě, že nakladatelství Triáda teď vydalo DENÍK ANNE FRANKOVÉ jako komiks. Musím říct, že je opravdu velmi povedený a já ho ráda doporučuji.

Jak jste se stala spisovatelkou a proč píšete právě pro děti?

Já bych asi nikdy nesebrala odvahu začít psát knihu sama. Jednou jsem to zkusila, ale mám napsanou jednu jedinou stránku, a ta leží v šuplíku. S psaním knihy mě oslovila má kamarádka a teď už i spoluautorka Pavlína Jurková. My jsme do té doby spolu psaly divadelní scénáře. Byly to autorské pohádky pro naše DIVADLO LÁRYFÁRY. A tak bylo jasné, že kniha, kterou napíšeme, bude opět pro děti.

Když jste v ruce držela svoji první knížku, jak jste se cítila?

Už když jsme se šly na knihu podívat do tiskárny, tak jsem měla krásný pocit. Potom mi přišel rovnou celý balík naší knihy a já si opakovala: „Tak se to opravdu podařilo!“. Samozřejmě jsem si knihu pohladila, očichala, s úctou otevřela a prohlédla si všechny ty nádherné ilustrace od Martiny Fojtů. A také jsem zašeptala jedno přání. Aby si ji malí čtenáři nechali ve svých knihovničkách, občas se k ní vraceli a až vyrostou, tak aby ji předali svým dětem a pak vnoučatům…

 Jak dlouho vám trvalo, než jste knížku napsaly?

Nám to trvalo asi tak půl roku. Ale myslím, že je to u každé knihy jiné. Záleží na tom, kolik si ve svém životě uděláte na psaní čas. Souhlasím s tím, že kniha se musí vysedět. Psát a psát, nic jiného nepomůže.

Máte nějaké svoje spisovatelské vzory?

Nejčastěji se vracím ke spisovatelce Betty MacDonaldové. Miluji všechny její knihy a vždy když nevím, kterou knihu si vybrat, tak sáhnu do knihovny pro jednu z jejích knížek. Její životní nadhled, vtip a lehkost, se kterou psala, je pro mne fascinující. A pak mám ráda spoustu dalších spisovatelů a spisovatelek. Na světě je tolik krásných knih, že mám vždy problém rozhodnout se pro tu jednu jedinou, kterou budu zrovna číst.

Co chystáte do budoucna?

Co myslíte? Píšeme!

 

Za Jinohrátky moc děkujeme paní Jarmile Vlčkové za rozhovor. Její prvotinu, kterou napsala společně s Pavlínou Jurkovou, si u nás v kamenném obchodě můžete prolistovat a nebo rovnou zakoupit na e-shopu: http://bit.do/Viktor-a-zahadna-teta-Bobina

PSÁT KNÍŽKY JE NÁDHERNÉ DOBRODRUŽSTVÍ!

Říká spisovatelka Yvona Bednarová, autorka půvabných knížek pro děti a velmi sympatická dáma, která byla tak laskavá a poskytla Jinohrátkám exkluzivní rozhovor.

 

Četla jste jako dítě hodně? Měla jste nějakou svoji oblíbenou knížku?

Jako dítě jsem četla opravdu hodně. Knížky jsem milovala. Byli to moji další věrní přátelé. Samozřejmě kromě mých vynikajících rodičů a kamarádek ve škole.

Milovala jsem například všechny díly o malém trpaslíkovi Kulihráškovi. Dále pak knihu Čaroděj ze země OZ. A samozřejmě všechny knihy o Neználkovi. Ten mi též přirostl k srdci.

 

Jinak celé mé dětství i mládí mě provázely knížky plné dobrodružství a krásných příběhů. Chodila jsem do školní knihovny a vždy s sebou táhla tak 10‒12 knih na měsíc. Milovala jsem knihy Jacka Londona, od Rudyarda Kiplinga Knihu džunglí, knihy Alexandra Dumase, Jaroslava Foglara, Karla Maye a jeho Vinnetoua, Julese Verna, Setona a mnoho dalších. Z knih Astrid Lindgrenové jsem měla velmi ráda její Děti z Bullerbynu. Ty jsem četla mnohokrát a obkreslovala jsem si krásné ilustrace.  Ale Pipi Dlouhá punčocha mě naopak doslova odpuzovala. Stejně tak jsem přímo nesnášela Alenku v říši divů Lewise Carrolla.

 

Jak jste se stala spisovatelkou a proč píšete právě pro děti?

Již v dětství pro mě byli všichni spisovatelé nedostižným vzorem. Jenže dle mého názoru, aby se člověk mohl stát spisovatelem, měl by mít nějaké životní zkušenosti, určitý nadhled, moudrost, prožít si mnoho smutku i radosti. Jen tak může doopravdy obohatit své knihy kromě dobrého příběhu něčím navíc. Samozřejmě existují určité výjimky.

 

Úplně prvním impulsem k mé první napsané knížce byla jedna fotka, kterou pro mě můj manžel vyfotil v podzimní přírodě. Byla na ní houba bedla vyfocená zespodu. A najednou jsem pod ní uviděla malinký vílí domeček. A už jsem tu myšlenku ve své hlavě rozvíjela dál. Ten den 24. září 2013 jsem napsala první dvě kapitoly knížky, která vyšla letos 29. května pod názvem „Samuel a Hortenzinka“. Chaloupku víly Hortenzinky jsem ale nakonec umístila pod rozkvetlou hortenzii.

 

Pro děti píšu velmi ráda, jelikož dětská dušička je ještě taková nezkažená, v jádru čistá, plná fantazie. Dokážu se do ní vcítit. Mým cílem je děti nejen pobavit krásným příběhem, ale zároveň jim ukázat možnost řešení nějakých situací, se kterými se v dnešní době mohou setkat. Navíc se jim snažím otevřít nové obzory. A není nad to, když pak vidím ty rozzářené dětské oči při autorských čteních. Anebo když si děti chodí pro podpisy. A já vidím na vlastní oči, že je mé příběhy baví.

 

Když jste v ruce držela svoji první knížku, jak jste se cítila?

Přičichla jsem k ní a zavřela oči. Ten pocit je skoro nepopsatelný. Dostavila se nádherná euforie a pocit, že jsem to přece jen dokázala. Mně se vydáním první knížky splnil celoživotní sen. A navíc je úžasné vědět, že tady na tomto světě po mně kromě mých dvou dcer a vnoučátek zůstane ještě i můj další odkaz. Tentokrát v podobě mých myšlenek.

 

 

 

Jak dlouho vám trvá, než knížku napíšete?

Například svou první knížku „Samuel a Hortenzinka“ jsem psala téměř 5 měsíců. Mezitím však byly Vánoce a předvánoční pečení cukroví.

A třeba druhou knížku „Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence“ jsem psala denně na chatě a příběh jsem napsala během tří týdnů. Vlastně jsem snad ani nic jiného kromě psaní nedělala. Člověk pak zjistí, že ještě v 11 hodin dopoledne nesnídal anebo že jsou 3 hodiny v noci, ale on o tom ani neví. Když je myšlenka, tak se prostě píše a hlad nebo žízeň přestávají existovat.

 

Kterou ze svých knížek a pohádkových postav máte nejradši?

To je opravdu velmi těžké říct. Každá z těch hlavních postav mi velmi přirostla k srdci. Asi je to tak, že když zrovna tím příběhem „žiji“ a jsem do něj „ponořená“, hlavní postavy v mé mysli ožívají a natrvalo se mi vryjí do srdce. Prostě každou svou knížku se snažím psát tak, že bych si ji já sama jako dítě moc ráda přečetla.

 

Ale přece jen asi nejraději mám svůj příběh o 9letém Chrisovi a 12letém Jackovi (z právě připravované knihy „Neobyčejné dobrodružství Chrise a Jacka – A pak že draci neexistují!“), kteří se za dramatických okolností setkají s draky. Tento dobrodružný příběh jsem zasadila do Kalifornie a popisuji v něm i dva národní parky. Dětští čtenáři se tudíž díky mé knížce přenesou do zcela nového prostředí, ve kterém nebude nouze o setkání s kojoty, medvědy i pumou. Chris v něm bude řešit velké dilema, jak vyřešit situaci se svým dlouholetým kamarádem. Více ale prozrazovat nebudu.

 

Máte nějaké svoje spisovatelské vzory?

Spisovatelských vzorů mám hodně. Jsou to všichni ti, kteří mě svými knížkami dokázali zaujmout natolik, že jsem jejich příběhy nadšeně hltala jako dítě či dospívající dívka. Jenže doba se značně změnila. Dnes nemůže spisovatel psát knihy jako Alexander Dumas či Jules Verne. Tolik stránek vám v dnešní době žádné nakladatelství ani nevezme. Dnes v nakladatelstvích přijímají radši útlé rukopisy, jelikož nebudou mnoho stát a lidé si je spíš koupí. To je realita dnešních dnů.

A jestli se knížka bude na knižním trhu prodávat, záleží dnes hlavně na dobré reklamě.

 

Co chystáte do budoucna? Pracujete teď momentálně na nějaké nové knize?

Mám rozepsanou sedmou knížku. Hlavním hrdinou je osmiletý Honzík. Knížka je psaná ve dvou časových rovinách. Víc neprozradím.

V hlavě nosím další velmi zajímavý námět, jehož hrdinkou bude jedenáctiletá Anežka. Chci v knížce popsat jeden velký nešvar současných českých rodin, s jehož důsledky se jednotlivci pak třeba léta snaží vyrovnat. Každopádně knížka je ve fázi úvah a pár poznámek mám v mobilu. Radši nebudu ale nic prozrazovat.

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám do budoucna co nejvíce vydaných nových knih a spoustu nadšených dětských čtenářů!

Nové interaktivní hry od Mindoku – pošlete to dál!

Ninja karty – Pošli to dál

Zahrát si „kámen, nůžky, papír“ s úplně neznámým člověkem, darovat jen tak někomu kafe nebo si třeba lehnout na podlahu v obchodním centru a dělat, že spíte – to je jen malá ukázka „bláznivých úkolů“ z nové hry od Mindoku Ninja karty – Pošli to dál , kterou ocení spíš ti odvážnější, méně stydliví z nás. Ti, kteří si rádi hrají a provokují lidi kolem sebe 🙂 Na každé kartě uvnitř krabičky najdete úkol a když ho splníte, „pošlete“ kartu dál, tj. darujete ji komukoliv, koho potkáte. Ten se pak díky vám stane součástí této hry 🙂

Zde si můžete prohlédnout video s návodem od DenisTV, jak si hru zahrát a sdílet videa s plněním zadaných úkolů 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=Oh5uA2lOjWc

Přines si svou knihu 

Tahle čerstvá novinka od Mindoku je na rozdíl od předchozí hry možná trochu „usedlejší“, ale bavit se u ní budete určitě taky. Vyndejte z knihovny svoji oblíbenou knihu nebo naopak takový ten „knihovničkový ležák“, na který jste nesáhli už léta, přečtěte si na jedné z karet zadání – třeba „Najděte ve své knize směšný titulek z bulvárních novin“ – a splňte úkol! Díky tomu, že můžete použít jakoukoliv knížku a hrát s jakoukoli skupinou lidí, budete se bavit do alelujá! 🙂 Skvělá hra na párty – doporučujeme!

 

Iveta Lhotáková – Antistresové omalovánky „Ztracený oceán“

Naše zákaznice Iveta Lhotáková pro nás připravila zajímavý článek na téma antistresové omalovánky, který doplnila svými radami a obrázky. Věřím, že se Vám budou líbit, tak jako nám 🙂

Obrázek č. 1 „Lebka“
Vybrala jsem omalovánky od
Johanna Basford „Ztracený oceán“ od nakladatelství Grada a Sadu 60-ti kusů šestihranných pastelek Faber-Castell. U tohoto obrázku jsem na pozadí použila suchý pastel. Jeho výhoda je ta, že pokud skutečně dobře vybarvíme pastelkou třeba lístky na stromě, tak můžeme pastel přetřít na pozadí i přes kresbu, protože se nám na pastelky nechytne. Ideální je použít na rozetření obyčejný kosmetický tampón s tím, že natíráme na tampon a tím pak roztíráme na požadované pozadí obrázku.
Rozhodně nedoporučuji kupovat dětem neznačkové pastelky, které většinou nemají dobrou pigmentaci a děti se pak na ně snaží tlačit, sice se najdou nějaké výjimky, ale to v obchodě nezjistíte. Pastelky Faber-Castell mají krásné barvy, dobře se s nimi stínuje a dají se i promíchávat do sebe, aby vznikaly jemné přechody z jedné barvy do barvy.

1118mini

Obrázek č. 2 „Medúzy“
U tohoto obrázku jsem zvolila olejový pastel, bílou gelovku a pastelky Faber-Castell. Olejový pastel mnohdy navozuje obavy, já ho zkusila také prvně – jeho roztírání není tak jednoduché – pokud chcete docílit jednolitou plochu, já zatím nepřišla na nic jiného, než na rozmazávaní prstem. Výhoda tohoto pastelu je ta, že pastelky malují i na něj a kombinací různých technik můžete docílit opravdu zajímavých obrázků.

1113mini

Obrázek č. 3 „Rybí mandala“
U toho obrázku jsem zvolila vodou roztíratelné pastelky watercolour a colour grip zakoupené po kusovkách.
Pokud nemáte rádi nakrabacený papír od vody, doporučuji pořídit si vodou plnitelný štětec, zatím jsem nenalezla u firmy Faber-Castell v nabídce stejně tak jako minerální lích bez zápachu, který jsem použila na černé pozadí tohoto obrázku. Rozhodně nedoporučuji pro malé děti a pro děti bez dozoru. Práce s tímto lihem je jednoduchá Za pomocí papírového roztírátka, které si namáčíte do tohoto lihu krásně sjednotíte tahy pastelkou do jednoho celku. Pro děti lze nahradit pastelkou zvanou Blender, kterou se dají vymalované plochy přemalovat a tím se rozestřou tahy pastelky.

1120mini

Obrázek č.4 „Krabi“
Na tomto obrázku jsem zvolila opravdu jen pastelky Faber-Castell. Stalo se mi, že se mi pastelky docela dost lámaly po ořezání, po pravdě jsem nějak nechtěla investovat do ořezávátka, dnes vím, že to byla dobrá investice, jedno z cenově dostupných ořezávátek je přímo od Faber-Castell a najednou se mi pastelky nelámou, také je dobré naučit se pastelky držet opravdu rovně, z jiných informací vím, že si i velice pochvalují frézové ořezávátka na kličku, kde se dá štelovat i špička. Také u levných ořezávátek pastelky mnohem rychleji ubývají.

1117mini

Obrázek č. 5 „Hrad“
Tento obrázek je opět malovaný jen pastelkami Faber-Castell – zde je vidět, že se dají promíchávat barvy mezi sebou a tím udělat efekt stínování. Můj závěr je, že pastelky nejsou moc měkké, ale ani tvrdé, takže docela dobře drží i špičku na malování detailů, zároveň nemizí tak rychle – pokud mluvíme o základních pastelkách. Faber-Castell vyrábí i profesionální pastelky, kde je cena zcela jiná a tam se liší i jejich tvrdost. Mám doma i pastelky od KIN a stejně se neustále vracím k Faber-Castell. Docela dlouho jsem zkoušela různé druhy pastelek z těch cenově dostupných a jak říkám Fáberky mají u mě na stole své důležité místo. Nikdy je neodsuzujte po prvním čmárnutí, mnohdy opravdu záleží i na papíru – ten je opravdu důležitý.

1116mini

Pokud Vás článek zaujal, doporučuji se podívat na instruktážní videa od paní Lhotákové 🙂