5 TIPŮ, JAK PŘEŽÍT DĚTSKÉ NEMOCI A NEZBLÁZNIT SE Z TOHO

Tak už to zase začalo! Sezóna rýmiček, kašlíků, teplotek a dalších „příjemností“ je opět tu. Pokud máte děti ve školkovém nebo mladším školním věku, tak určitě víte, že tenhle „maraton“ dětských nemocí začíná v říjnu a končí v dubnu (to v tom lepším případě :). 

Tentokrát se nám ale lehké virózky vesele vyhnuly a začali jsme hned těžším kalibrem – poctivou angínou s pořádnými horečkami. Je pravda, že syn si už pár dní stěžoval na bolesti v krku, ale vzhledem k tomu, že je v první třídě a já svědomitá matka, snažila jsem se problém bagatelizovat a za každou cenu ho udržet ve vzdělávacím procesu. Angína to ale nevzdala a první antibiotika se stala realitou.

TIP PRVNÍ

Když už vaše dítko asi po sté opakuje, že ho bolí v krku, tak mu řekněte, ať na vás vyplázne jazyk, a pak rychle zamiřte k doktorce. Vyhnete se tak velmi nepříjemnému pocitu, že jste ta nejsurovější matka na celém světě. 

Chvála bohu, antibiotika zabrala ukázkově, angína byla zažehnána. Ale abychom se doma náhodou moc dlouho nenudili, přinesla naše čtyřletá dcerka ze školky nefalšovanou zadní rýmu spojenou s cca 24hodinovým pokašláváním. A syn oslabený předchozí léčbou se samozřejmě musel přidat. Když má něco jeho sestra, musí to mít samozřejmě i on.

TIP DRUHÝ

Sourozenecká solidarita je krásná věc. Tak neztrácejte nervy, když si vaše dětičky vymění své bacily. Uložte je před TV a pravidelně doplňujte krabičky s kapesníčky. Ve dvou se to lépe smrká 🙂 

Asi po měsíci se naši dva miláčci (včetně mého už trochu unaveného já) zapojili do kolotoče školka – škola – kroužky atd. a vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Syn sice trochu pokašlával, já jsem ale ukonejšila své svědomí tím, že jsem ho omluvila na týden z tělocviku, což se ovšem ve finále ukázalo jako fatální chyba. Místo aby bruslil, seděl hodinu a půl venku u kluziště v sychravém počasí a díval se na šťastnější spolužáky, jak krouží po ledu. Následky na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat…

TIP TŘETÍ

I dobrý úmysl se může obrátit proti vám (nebo vašemu zlatíčku :o). Takže až budete svému dítku psát po nemoci omluvenku, aby necvičilo, zjistěte si raději předem, jestli náhodou nejde v rámci tělocviku bruslit nebo třeba plavat do Vltavy. 

No, abych to trochu zkrátila… Byl z toho zánět průdušek jak trám, navíc s podezřením na zápal plic. K tomu vysoké teploty a samozřejmě další antibiotika. Dcera se téměř souběžně přidala s angínou (podle paní doktorky to ale nebyla ta synova, nýbrž jiná, což mě ale moc neuklidnilo) a my s mužem jsme dostali velmi nepříjemnou virózu s bolestí svalů, kloubů, s protivnou rýmou a kašlem. Zkrátka padli jsme celá rodina a před TV na roztaženém gauči jsme skončili všichni čtyři.

 

TIP ČTVRTÝ

Nezoufejte, vždycky může být ještě hůř! 🙂 

Ale znáte to, jak je to v té reklamě, když jsou děti nemocné, maminka si bohužel nemůže vzít dovolenou. Nadopuje se všemi možnými podpůrnými preparáty a obskakuje celou rodinu – podává antibiotika v jakoukoliv denní i noční dobu, měří teplotky, vyměňuje propocená pyžámka a do toho přesvědčuje manžela, že rýma opravdu není smrtelné onemocnění. To, že navíc vaří, pracuje (jelikož je OSVČ) a snaží se udržet domácnost v jakžtakž snesitelném stavu, už jsou opravdu jen detaily.

TIP PÁTÝ

Maminky se nejlépe vyléčí, když se starají o svou nemocnou rodinu. Na nemoc zkrátka nemají čas 🙂 

Teď už jsme zase všichni jakžtakž v pořádku a já jsem si dala závazek, že prostě budeme ZDRAVÍ! Tak nám držte palce a hlavně, nestonejte 🙂

 

Vaše

Martina Truhlářová

Zaručená rodičovská předsevzetí aneb JAK JSEM BYL/A NAIVNÍ

 

Lidský život vyplňují předsevzetí. Možná je to náš způsob, jak získávat stále znovu pocit nového, „lepšího“ začátku. Předsevzetí se množí především na konci každého roku a mívají podobu až „radikálních“ životních rozhodnutí, tj. zhubnu, přestanu kouřit, nebudu tolik utrácet atd. Nemají však příliš dlouhou životnost a i u těch vytrvalejších povah se s březnem pomalu vytrácejí…

Specifickou skupinou předsevzetí jsou jistě ta rodičovská. Nejčastěji jimi trpí mladí bezdětní lidé, popřípadě nastávající či čerství rodiče, ženy i muži bez rozdílu. Takového typického „předsevzeťáka“ či „předsevzeťačku“ poznáte snadno – mají jasné a neotřesitelné názory na výchovu dětí (hlavně těch vašich) a jejich mluva se vyznačuje velkým množství slov, které nesnesou odporu – nikdy, rozhodně, v žádném případě, zásadně atp.

V momentě, kdy se tito předsevzeťáci stanou rodiči a přivezou si svého potomka z porodnice, situace se plíživě, ale zásadně změní. Probděné noci, dny v plné pohotovosti a pár hysterických záchvatů těch roztomilých děťátek vykonají své a otupí pozornost i těch nejzarputilejších povah. Předsevzetí se začnou vytrácet jak pára nad hrncem, protože je přece mnohem víc „user friendly“ nacpat vřeštícímu dítěti v obchodě rohlík než se držet zásady, že svoje dítě nikdy nenakrmíte mimo jídelní židličku. S každým dalším potomkem pak geometrickou řadou berou za své i ty poslední zbytky dobře míněných výchovných předsevzetí.

Ale dost bylo teorie, podíváme se, jaká je praxe. Pojďte si na několika příkladech ukázat, jak rodiče přicházejí o iluze*:

Předsevzetí číslo 1: Nikdy nebudu na své děti křičet!

Realita: Jen ráno, v poledne a večer.

 

Předsevzetí číslo 2: Můj syn se nedotkne bonbónů!

Realita: Ale přežiju to, když tím aspoň na chvíli zaměstná svoji upovídanou pusu.

 

Předsevzetí číslo 3: Moje dítě bude v roce bez plen!

Realita: No jo, tak ve třech.

 

Předsevzetí číslo 4: Děti musí žít v uklizeném a čistém bytě!

Realita: Je vědecky ověřené, že sterilní prostředí neprospívá dětskému zdraví.

 

Předsevzetí číslo 5: Upatlaná dětská pusa? Není nic hroznějšího!

Realita: Vždyť ta pusinka od dortu je tak sladká!

 

Předsevzetí číslo 6: Dudlík? Ne!!!

Realita: Trojčata jsou polehčující okolnost.

 

Předsevzetí číslo 7: S dcerou budu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu!

Realita: Ještě že máme hlídací babičku!

 

Předsevzetí číslo 8: Svému druhému synovi se budu věnovat stejně intenzivně jako prvnímu!

Realita: Moji synové si nejradši hrají spolu.

 

Takže milí rodiče na plný úvazek, buďte v klidu, protože i když se nebudete držet „zaručených“ předsevzetí, nebudete „zaručeně“ horší rodiče a nebudete mít „zaručeně“ horší děti než ti, kdo se jich drží zuby nehty.

 

* Příklady, zde uvedené, jsou smyšlené a jejich podobnost s těmi vašimi je čistě náhodná :o)

 

Pro Jinohrátky ráda napsala Martina Truhlářová, máma dvou dětí.

Jak mluvit s dětmi o smrti

Smrt blízkého je těžká pro dospělé a samozřejmě i pro naše nejmenší. Jak o ní s dětmi citlivě a rozumně mluvit, jak se k nim chovat? Zkusíme vám zprostředkovat pár nápadů a tipů, které by vám v této tíživé chvíli mohly pomoci.

Děti truchlí jinak než dospělí

Smrt v rodině bude dítě trápit hlavně tehdy, když ztratí pocit jistoty a bezpečí a když na své otázky nedostane odpověď. To, co děti postihuje, není samotný fakt smrti, ale prožitek ztráty všeho toho, co je v jejich mysli a v jejich citech spojeno se zemřelým člověkem. A teprve s časovým odstupem děti přicházejí na to, o co přišly. Silně však na ně působí napětí v rodině, mohou se cítit opuštěné těmi, kteří zůstali.

Naslouchejte a nehodnoťte

Po úmrtí blízkého člověka děti často potřebují vyprávět svůj příběh – co se stalo, kde byly, když se dověděly o úmrtí, jaké to pro ně bylo. Naslouchejte jejich vyprávění bez hodnocení, nechte je vypovídat. A ty děti, které vyprávět nechtějí, do toho nenuťte. Může to být proto, že chrání dospělé kolem sebe před ještě větší bolestí.

Říkejte pravdu

O smrti dítěti nelžete, buďte upřímní a otevření. A když se na smrt ptá, odpovídejte mu zcela konkrétně a věcně, samozřejmě s ohledem na jeho věk. Používejte raději „zemřel“ nebo „zabil se“ než třeba „odešel“ nebo „opustil nás“. Když nemluvíte o smrti přímočaře, může pak malé dítě nabýt dojmu, že se zemřelý vrátí.

Zachovejte v rodině dosavadní řád a zvyklosti

Po úmrtí blízkého člověka prožíváme život jako chaotický, nejistý a nepředvídatelný. Stejně tak jej prožívají děti. Aby se děti adaptovaly na změnu, zachovávejte alespoň základní zvyky, jako např. čas ukládání k spánku, čas společného jídla nebo jiné rodinné tradice.

Vzpomínejte společně na zemřelého

Vzpomínáním na zemřelého „zpracováváme“ jeho ztrátu a způsobů jak  na něj vzpomínat, je několik, např. prohlížením fotek, obrázků, procházky na známá místa. Nebojte se například říct: „Tvůj tatínek měl rád tuhle písničku“. Používejte jméno zemřelého. Děti se tak naučí, že zemřelý člověk zůstává v životě těch, kteří žijí dál, a že hovořit o zemřelých není tabu. Dětem také dělá dobře, pokud mohou mít po zemřelém nějaký předmět nebo jeho fotku.

Vytvořte pro děti bezpečné prostředí, ve kterém mohou být smutné

Dítě, které zažilo smrt blízkého člověka, potřebuje ujišťovat, že je ostatní blízcí lidé neopustí. Vyjadřujte mu zvýšeně svoji náklonost a lásku a stále ho ujišťujte, že ho budete i nadále milovat a že se na vás může vždy a v všem spolehnout. A ve chvílích, kdy se bojí samoty, měli bychom být s ním. Ale má-li potřebu být samo, nevnucujte se mu.

Dovolte dětem vyjadřovat všechny druhy emocí

Ať dítě pláče a je smutné. Smutek má být prožit. Ujistíme dítě, že plakat při zármutku je dobré a přirozené, že se mu uleví, že i my pláčeme, protože i my jsme smutní. Nesnažte se je násilně rozptylovat a rozveselovat. Dobře prožitý smutek je důležitým krokem při vytváření osobnosti.

Děti se mají zúčastnit pohřbu

Obřad pohřbu podtržený slavnostním oblečením, hudbou a květinami, často spojený s cestováním, hostinou a setkáním s příbuznými bude vnímat jako jasný rituál přechodu a pomůže mu to se smrtí se vyrovnat.

Text byl zpracován podle: Děti truchlí jinak. In: Umírání.cz. Dostupné z: http://www.umirani.cz/rady-a-informace/deti-truchli-jinak

 

 

 

Knížka „Výtvarná dílna. Příroda. Malujeme & tvoříme“ aneb jak se hledá inspirace

Když jsme s dětmi narazili na tuhle kouzelnou knížku , byl to vlastně malý zázrak. Díky ní jsme totiž zjistili, že prakticky ze všeho, co je venku k nalezení, jdou jednoduše vytvořit úžasná výtvarná dílka.

Najdete v ní spoustu bezva nápadů a zároveň i srozumitelných postupů, jak s pomocí nejrůznějších přírodních materiálů vytvářet buď obrázky vlastní, nebo dotvářet obrázky předkreslené.

Podívejte se, jak jsme se s knížkou vyřádili my 🙂

Našli jsme pár kvítků fialkově modré čekanky a půvabné víly byly na světě 🙂

Přilepíte větvičku, třeba z modřínu, a ptáček má kde usednou 🙂

Pár kamínků a máte doma moře! 🙂

Děkujeme za inspiraci a nápady na tvoření Martině T. 🙂

Knihu můžete zakoupit zde: http://www.jinohratky.cz/presco-group-vytvarna-dilna-priroda-malujeme-a-tvorime-227040000004524011400.aspx